O knize: rok / Ukážu jí, kdo je tu šéf, a pak si ji připoutám k sobě. AsherMadeline St. Clair to ještě neví, ale vybral jsem si ji jako nejnovějšího zaměstnance své firmy, jmenoval jsem se jejím mentorem a plánuji ji naučit vše, co vím. Všechno, opravdu jsem její první šéf a budu její první... Věděl jsem, že ji chci, ještě než pro mě začala pracovat. Tyto křivky. Tento úsměv. Tohle je její způsob, jak se na mě dívá nevinnýma „sváživýma“ očima. Vím, že ji můžu udělat svou. Brzy mě bude prosit. Miluji způsob, jakým mě Madeline nutí ji pronásledovat, ale řekne "Ano, šéfe", než si to uvědomí, a nikdo mi nemůže zabránit v tom, abych si vzal to, co je moje, snad kromě mě samého. Tuto společnost jsem vybudoval od základů a já se nebude řídit pravidly nikoho jiného. Ale vytvářím si zde svá vlastní pravidla, abych se ujistil, že nezničím vše, co jsem vybudoval, tím, že budu hrát příliš rychle a ztratím srdce. Jak se jí to stalo, jsem zvyklý dostat, co chci, ale nejsem zvyklý něco tak moc chtít. Madeline Můj šéf by se se mnou neměl pokoušet spát. A neměl bych mu dovolit, abychom se s Asherem Marksem odlišovali, kdybychom to zkusili. Samozřejmě jsme oba ambiciózní právníci, ale tím srovnání končí v soudní síni a v ložnici, je špinavě bohatý a má pověst hráče, takové chlapy nemůžu vystát. Myslí si, že si může dělat, co chce. Chce, abych řekl: "Ano, šéfe", "Prosím, šéfe," "Víc, šéfe." Chci to udělat sám. Co to do mě vjelo Jsem typ ženy, která má ráda svůj život, kariéru a vztahy, tak proč bych to všechno chtěla házet – doslova – k nohám svého šéfa, všech lidí planeta? A co se stane, když to udělám?